PhDr. Luděk Beneš

PhDr. Luděk Beneš se loňského roku dožil šedesátky. Kdo ho zná, neuvěří. Tichý, skromný, chlapecky vyhlížející hoch spjatý s Mladou Boleslaví. Kdo ho blíže nezná, nehledal by v něm celostátně známého a uznávaného vědeckého pracovníka.

Snad je to tím, že je Moravan, tak jako mnoho dalších historiků a archivářů působících v Čechách. Vždyť i v našem okolí jich známe řadu: Ivoš a Majka Navrátilovi, Michal Babík, Olga a Pavel Mertlíkovi atd., atd. Luděk Beneš se narodil ve Frýdku-Místku 5. srpna 1954. Teď si uvědomuji, že je tedy vlastně Slezan – a zároveň ale vyvstává otázka, zda tedy jeho rodištěm je Frydek či Mistek? Ale to koneckonců není důležité. Důležité je, že dítko Luděk prošlo s úspěchem základní osmiletou či devítiletou školou tamtéž; že touže po dalším vzdělání se jinoch Luděk rozhodl vystudovat pod patronací Petra Bezruče jeho gymnázium rovněž tamtéž a že mladý muž Luděk se po maturitě vydal do hanácké metropole Holomóce, by zde kráčel ve stopách patrona zdejší univerzity Františka Palackého a odkrýval taje historie a němčiny. Aby nezastínil slávu a velikost obou velkých krajanů, rozhodl se, že nenapíše ani Slezské písně č. 2, ani nové Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě. Odebral se proto do sousedních Čech a stal se historikem a muzejníkem mladoboleslavským. A aby se mu lépe a radostněji pracovalo, namluvil si zde Alenku, děvče jako květ, s nímž také vešel v kontakt se světem archivářským. Alenka a Boleslav tedy přetvořily moravského Slezana v pojizerského vlastence, jenž se v roce 1979 usídlil v jeho centru v muzeu na starobylém boleslavském hradě, jsa od roku 1990 ředitelem tohoto ústavu.

Leč po nějakém tom roce přesídlel na hrad i okresní archiv s paní Alenkou, kteráž zřejmě chtěla mít manžela na dohled. Aby to neměla tak snadné, začal se Luděk ohlížet, kterak by dohled omezil. A protože byl mezi kolegy známý a vážený, zvolili ho roku 2000 do exekutivy Asociace muzeí a galerií a v roce 2012 ho učinili předsedou této organizace. Je jím dodnes a uniká tak často na schůze mimo Boleslav. A chodí a jezdí i na četné další schůze, jednání, sympozia, valné hromady, přednášky, vernisáže, konference a jak se všechny ty podobné akce jmenují. Nutno ale podotknouti, že je Benešovi často absolvují ve dvou, ba v poslední době někdy i ve třech.

Nyní bych měl vyjmenovat všechny ty spolky, společnosti a organizace, v nichž Luděk působí. Ale je jich moc a zabralo by to spoustu času. Ještě více času by zabralo vyjmenování všech knih, studií a článků, jichž je autorem či redaktorem. Proto mi dovolte, abych pouze připomněl, že Luděk Beneš byl v roce 1990 při obnově naší Pekařovy společnosti Českého ráje, že střídavě s manželkou Alenou byli členy výboru a zajišťovali akce Společnosti na Mladoboleslavsku. Osvědčil se zvláště jako dokonalý znalec města a širokého okolí, o čemž se mohli přesvědčit hlavně účastníci našich výletů a zájezdů. Je rovněž předsedou Vlastivědné společnosti Mladoboleslavska. Z jeho publikační činnosti oceňujeme zvláště knihy Osobnosti Mladoboleslavska (2001) a Historie podnikání na Mladoboleslavsku (2001); úspěšně se také podařilo obnovit sborník Boleslavica. A připomínám i jeho příspěvky do sborníku Z Českého ráje a Podkrkonoší a dalších historických, vlastivědných i muzeologických periodik.

Za všechnu tuto obětavou práci na poli historie, vlastivědy a muzeologie, za práci pro Český ráj a Pojizeří navrhuje výbor Pekařovy společnosti Českého ráje, aby PhDr. Luděk Beneš byl zvolen jejím čestným členem.

 

Návrat na hlavní stránku

Aktualizace 16.03.2013