|
|
|
|
|
|
|
Bohuslav Jan Horáček se narodil 4. prosince 1924 v Radvánovicích. Jeho dětství poznamenala brzká smrt otce, maminka musela udržovat v chodu malé hospodářství a k tomu se starat o osm dětí, z nichž byl Bohuslav nejmladší. Navštěvoval obecnou školu v Přáslavicích a potom až do kvarty chodil do školy na Výšince. Z ní postoupil na obchodní akademii, tehdy čerstvě přemístěnou exportní školu z Jablonce nad Nisou, zaměřenou mimo jiné na výuku jazyků.
Zde se začal učit angličtině a francouzštině, později ještě rozvíjel znalosti jazyka italského a španělského. Maturoval s vyznamenáním 17. března 1943 a několik dní poté byl totálně nasazen na nucené práce do Liberce. Odtud později utekl, skrýval se v lesích a ke konci války se zapojil do povstání v Turnově. Jelikož rád sportoval, především s oblibou skákal na lyžích, dostal se do širšího reprezentačního výběru na olympiádu v norském Oslo. Tam už ale kvůli emigraci neodjel.
Jak to jen po válce šlo, začal mladý B. J. Horáček studovat na Vysoké škole obchodní, ale 22. února 1948 byl v Praze zatčen, 14 dní vězněn a na půl roku mu bylo znemožněno skládat zkoušky. Pro hloupost. Jen si na veřejnosti četl švýcarské - tedy německé noviny. Byl napaden přívrženci komunistů a označen za Němce. Zkoušky však nakonec složil a školu dokončil.
Bylo načase z nesvobodné země utéci. Příležitost se naskytla v květnu 1949. Dostal se do válkou zničeného Mnichova a zde začal obchodovat. To nebylo ani zdaleka snadné a první pozitivní výsledky se dostavily až po obchodním partnerství s bývalým spolužákem, který tou dobou již působil v Brazílii. Začátek velice usnadnila jeho finanční výpomoc, za kterou Horáček v Německu nakoupil bižuterii a exportoval ji právě do Brazílie. Výsledkem snažení byl velkoobchod bižuterií a granátovými šperky a B. J. Horáček se stal majitelem jednoho z největších zlatnických závodů ve Stuttgartu.
Po dvaceti letech úspěšného obchodování se začal ohlížet za novým druhem podnikání. Rozvíjející se turistika zdála se být volbou nejsprávnější. Jednou při lyžování si B. J. Horáček zranil achilovky, a tak z důvodů rehabilitace vyhledával teplé krajiny. Při jedné z cest "objevil" tehdy turistům neznámé Kanárské ostrovy. V nejlepší poloze u moře investoval tedy do stavby hotelu, později přibyl druhý a nakonec zde stálo šest Horáčkových hotelových zařízení. Útulné malé stavby s dokonalými službami přilákaly širokou klientelu. Mnozí z návštěvníků zůstaly těmto hotelům věrni po několik sezón. B. J. Horáček mezitím zcela opustil podnikání ve zlatě a naplno rozvinul své schopnosti v hoteliérství. Návrat do rodné země po několika desetiletích v roce 1990 ukázal váženému podnikateli republiku zplundrovanou právě padnuvším režimem. Zprvu k nám zajížděl pouze na krátké období, později se jeho pobyty prodlužovaly. Horáčkovo jméno se na stránkách regionálního tisku začíná objevovat ovšem až o několik let později.
Pak přichází šok. Tento dosud českému člověku neznámý Bohuslav Jan Horáček kupuje pro účely obce Hrubé Skály téměř potají za 8 milionů korun tamější stavební skvost, Řezníčkovu vilu, když ji musela vydat restituentům. Dnes v ní opět sídlí obecní úřad. Záhy poté jeho štědrá náruč opouští hranice rodného Hruboskalska a podporuje významnou částkou obnovení kašny s mariánskou sochou na turnovském náměstí. Od té chvíle se jméno Horáček začíná skloňovat ve všech pádech.
K nevšedním darům se připojily další a za čtyři roky jich bylo tolik, že bychom jen těžko vzpomněli na všechny. Projděme se tedy Českým rájem... Kašna již tryskala a hruboskalská vila sloužila své obci, když byli v roce 1999 odměněni první nejlepší studenti z turnovských středních škol za své výsledky. Přichází s nápadem založit nadaci, prostřednictvím které by věnoval 60 milionů na rekonstrukci Rudou armádou devastovaných turnovských kasáren. A tak v době, kdy je již v místní anketě zvolen Turnovákem dneška, zakládá 31. července 2000 Nadaci B. Jana Horáčka Českému ráji. Jejím účelem je realizace obecně prospěšných cílů pro region a jeho nejbližšího okolí a dále udělování nadačních cen, které by se do budoucna mohly stát jakousi českou obdobou Nobelovy ceny. Předsedou správní rady se stává synovec Mgr. František Horáček, předsedou dozorčí rady JUDr. Václav Šolc. Brzy nato již nadace Karlovicím pomohla ke stavbě domova s pečovatelskou službou a rekonstruovala hospodářský trakt turnovské nemocnice, která tak získala jednu z nejmodernějších kuchyní v republice. 1. února 2001 byla předána obchodní akademii a hotelové škole do užívání opravená hlavní budova bývalých kasáren. Při tiskové konferenci na otázku, proč to všechno dělá, skromně odpověděl: "Měl jsem v životě to štěstí, že jsem vydělal trochu peněz, a mám radost, když je mohu věnovat kraji, ve kterém jsem se narodil."
Za tři čtvrtě roku se na zámku Sychrově konalo první udílení nadačních cen Praemium Bohemiae. Napoprvé byli oceněni studenti - účastníci mezinárodních olympiád v chemii, fyzice, biologii, matematice a informatice. Přáním pana Horáčka však bylo, aby přibývali také odborníci, kteří dosáhli význačných úspěchů a objevů. Na základě doporučení vrcholných vědeckých a uměleckých institucí v České republice vybírá kandidáty na velice lákavou cenu odborná komise.
Jaké další příspěvky nadace poskytla? Krom výrazných darů regionálnímu sportu to byly například rekonstrukce památkově chráněných kostelů na Všeni, v Nudvojovicích, na Hrubé Skále, v Tatobitech a Libošovicích, rodného domu Antonína Marka v Turnově nebo sboru dr. Karla Farského v Semilech. Takříkajíc ze své kapsy dopomohl pan Horáček k obnově kostela ve Vysokém nad Jizerou. K tomu připočtěme, že na konci školního roku 2001/2002 byli podruhé oceněni nejlepší maturanti čtyř středních škol Turnova a Semil.
Náš kraj získal opravdového mecenáše, o kterém jiná místa mohla jen snít. Proto byl také 28. října 2002 oceněn prezidentem republiky vysokým státním vyznamenáním, medailí Za zásluhy, proto byl zvolen čestným občanem města Turnova. Bohužel, k lítosti nás všech, již in memoriam. Uprostřed mnoha plánů, vizí a projektů nás 19. října loňského roku nečekaně opustil. Začíná se psát druhá kapitola. Nyní, když pan Bohuslav Jan Horáček již odpočívá na hřbitově v Přáslavicích, zůstává na všech, kteří si jeho podpory vážili, do jaké míry naplní odkaz, který nám tu zanechal.
Pavel Jakubec
Stanovy Pekařovy společnosti Českého ráje umožňují, aby byl jejím čestným členem zvolen ten, kdož si o dosahování cílů této společnosti získal mimořádné zásluhy. Výbor společnosti je přesvědčen, že Bohuslav Jan Horáček záchranou řady kulturních památek v regionu, příkladným působením na mládež v zájmu uchování přírodních a krajinných hodnot naší vlasti, neúnavným úsilím o rozšíření turistických možností a atraktivit a konečně i založením Horáčkovy nadace a ceny Praemium Bohemiae vykonal takové dílo, že si zasloužil být in memoriam zvolen čestným členem Pekařovy společnosti.
Aktualizace 16.03.2013