ZPRÁVA O ČINNOSTI |
Vážení přátelé,
předstupuji letos naposledy před toto vážené shromáždění, abych přednesl svou zprávu předsedy PSČR. Jsem velmi rád, že výbor vzal mé rozhodnutí nekandidovat již na funkci předsedy vážně, i když jsem musel použít téměř hrozby, jak jste byli svědky na loňské valné hromadě, kdy jsem je avizoval veřejně. Neutíkám od práce, ale jsem si vědom, že mi přibývá let a ubývá aktivity, že začínám zapomínat – prostě že je opravdu na čase skončit, abych naší Společnosti spíš neškodil, než prospíval, aby za mne nemuseli pracovat ostatní a já nebyl jen pro ozdobu či pro smích.
Předsedoval jsem dlouho, déle
než oba moji předchůdci dohromady. Nechci tady podrobně uvádět bilanci naší
práce za to období, to jste koneckonců vyslechli vloni na Hrubém Rohozci,
když jsme slavili dvacet let obnovené Společnosti. Udělali jsme v rámci
našich možností hodně práce, ale jistě jsme mohli udělat víc. Nebudu
tedy opakovat úspěchy, ale uvedu několik bodů, na které by podle mého názoru
bylo potřeba zaměřit naši činnost do budoucna.
Především mějme stále
na paměti, že jsme Pekařova společnost Českého ráje. Pekařovo jméno nám
musí neustále připomínat nejen jeho, ale všechny osobnosti, které jakýmkoliv
způsobem pracovaly ve prospěch tohoto krásného koutku naší vlasti. Jak ty
celostátně významné typu Pekařova a Šimákova, které při své vědecké
suverenitě uznávaly i význam regionálních historiků a laických vlastivědných
pracovníků, tak drobnou, říká se mravenčí činnost lidí z regionálních
muzeí, archivů, knihoven, památkových objektů apod.
A Český ráj pro nás musí
být neustále nazírán jako celek, ať je rozdělován jakýmikoliv hranicemi.
Proto jsem moc rád, že Český ráj pro nás není jen Turnovsko a Jičínsko,
ale že se daří udržovat živé kontakty i s Mladoboleslavskem,
Mnichovohradišťskem, Železnobrodskem, Semilskem aj.
Své nástupce dále prosím,
aby se více zamysleli nad nutností rozšířit naši členskou základnu a najít
vhodnou formu zvýšení kontaktu mezi výborem a členy. A také nad nutností
vhodné formy boje s nynější zpupnou arogancí mocných, která ničí
naše školství a vědu a humanitní obory zvláště. Zvláště se nesmíme
vyhýbat práci s mládeží, aby historie a s ní zvláště regionální
historie byly pro děti a mládež přitažlivé obory. A dějepisáři ve školách
aby svůj předmět měli rádi, dovedli ho učit poutavě a zajímavě a přiváděli
děti také do muzeí, do archivů, na naše památkové objekty.
Mluvím dnes trochu jinak než
bývá při výroční předsednické zprávě zvykem. Odpusťte mi to. Vím, že
bych měl připomenout úspěchy i neúspěchy naší práce v loňském
roce, poděkovat za práci členům výboru atd. Mohli bychom se pochlubit další
úspěšnou vědeckou konferencí o šlechtických rodech a jejich sídlech v Českém
ráji a sborníku z ní, o hezkých oslavách dvacetiletí naší obnovené
Společnosti, o přípravách další vědecké konference k 200. výročí
narození Karla Jaromíra Erbena, o soutěži mladých historiků O cenu Josefa
Pekaře, o zájezdech. Omluvte mne, že o tom všem pomlčím a že se o tom
dozvíte více ve zprávách kolegů a v plánu práce na další rok.
Já Vám všem chci jen ještě
jednou poděkovat za dlouholetou spolupráci a poprosit Ivoše, Jitku, Pavla, Luďka,
Michala a další, aby v práci pro dobré jméno Pekařovy společnosti Českého
ráje pokračovali i v dalších letech. Já se budu snažit ještě alespoň
trochu pomáhat.
Karol Bílek
Aktualizace 11.05.2011